Kdysi dávno, v daleké, předaleké galaxii... eh, to jsem asi trochu vedle..? Takže jinak, někde daleko, v hlubokém vesmíru je při jekotu poplašné sirény probuzena z hibernace astrobioložka Rachel Manners, dezorientována se vydává na velitelský můstek lodi, aby zjistila že...
...důvodem poplachu je srážka vesmírné lodi s meteoritickou bouří, která loď poškodila natolik že hrozí její zničení. Rachel následně zjišťuje, že je na lodi sama, tedy ne tak úplně, ještě je tady HAL3000, Jůlie - Centrální Mozek Lodi, ale není čas na vysvětlování! Čeká na nás první úkol a to za pomocí automatického hasícího systému lodi uhasit požár na spodních palubách.
Úvod do hry má spád, klik sem, klik tam a je po požárech, následně se z monologu palubního počítače dozvídám, že jsem zde opravdu sama a že zbytek posádky je na planetě, na jejímž orbitě právě sídlíme.
No nic, jdeme se vypravit za nimi a zjistit jestli to, že Rachel smrdí z pusy byl ten důvod, ji nechat v hibernaci a jít si užívat čerstvého vzduchu dolů.
Vzhůru dolů řekl by jeden, ale proti tomu je Jůlie a tak špinavou práci místo Rachel zastane inteligentní, na dálku ovládaný robot jménem MOBOT!
O co se vlastně jedná, inu, těžko zařadit do jedné škatulky, ale styl hry je něco mezi hrou na schovku (hidden object game), adventurou - procházení lokací, používání předmětů a hlavolamkou (logické puzzly). Vše se to odehrává na nádherných víceméně statických obrazovkách, místo komunikace s NPC zde však máme PDA zbývajících členů posádky, kde se pomocí čtení jejich zápisků dostáváme dále v příběhu.
Nechci moc extra kazit hru těm, kteří by se do ní chtěli pustit, ale snad zmínit mohu to, že nezůstaneme jen na jedné planetě, ale že si docela zacestujeme po místní "sluneční" soustavě a že to celé bude takové více zamotanější.
Upřímně, já jsem zatím nadšen a celé to na mne působí jako dobře napsaná sci-fi povídka a těším se na každý další posun v příběhu - odehráno zatím 5 hodin.
Žádné komentáře:
Okomentovat