úterý 8. října 2019

Hráli jste: Robinson's Requiem ?


Při přistání na planetě s divným jménem Zarathustra se něco ošklivě nepovedlo, anebo povedlo, záleží na úhlu pohledu. Ať tak, nebo tak, byl jsem nucen opustit svou útulnou kosmickou loď ve spěchu, bez věcí, tedy s padákem jen, jinak bych asi o tomhle nemohl povídat.
Možná trochu oklikou.Jsem Robinson.Novodobý Robinson, který má za úkol hledat planety vhodné k osídlení, jelikož naše matička zem je násobně přelidněna.Dělám pro státní organizaci AWE a toto je má poslední výprava předtím, než se s velkou slávou odeberu do důchodu a budu si užívat slávy  a svých opravdu těžce vydělaných peněz.Ale nejdříve se musím dostat z téhle prdele.


Den první
Teplota, vlhkost, kyslík, vše v pořádku, docela to ráj napohled.Nacházím se v nějakém údolí či kaňonu, vylezu trochu výše a podívam se jestli neuvidím nějaké známky civilizace, či trosky mého kosmoletu.
Vydrápal jsem se na nevelikou skálu a v dálce na zemi něco spatřil, přišel jsem blíže a našel ptačí hnízdo plné vajec.Bude večeře! Chystal jsem se vyrabovat hnízdo, když tu jsem za sebou zaslechl nasraný jekot ptáka ne nepodobnému orlovi skalnímu, než jsem stačil pozdravit, zaútočil svými ostrými drápy tak přesně že mi vydloubnul jedno oko. Leknutím jsem začal ustupovat od hnízda.Ustupoval jsem tak blbě, že jsem spadl ze skály dolů a zlomil si vaz.


Den první
Teplota, vlhkost, kyslík, vše v pořádku, docela to ráj napohled.Nacházím se v nějakém údolí či kaňonu. Poučen předchozí inkarnací jsem se raději vypravil kaňonem na východ.Hele v dáli se něco hýbe a vypadá to jako lidská postava! Doběhl jsem blíže a zjistil že to je další robinson a dokonce jej znám z akademie, on me poznal také. To je divné, na misi je vždy vyslán jen jeden robinson. Cosik do mě hučí a najednou začne nelidsky řvát a měnit se v něco šedého, chlupatého.. ve vlkodlaka! Stojím paralizován strachy a než se zmůžu na útěk či odpor, jsem nelítostně rozsápán!


Den první
Teplota, vlhkost, kyslík, vše v pořádku, docela to ráj napohled.Nacházím se v nějakém údolí či kaňonu. Poučen předchozí inkarnací jsem se vypravil kaňonem na západ, odtud se mi totiž zdálo že slyším zvuk vodopádu. Smysly mé mne nešálily a já došel ke krásnému jezeru s vodopádem.Chystal jsem se napít vody, když tu jsem zaslechl šustění trávy a tlumený zvuk kroků. Otočím se a vidím chlápka ve stejné AWE kombinéze jakou mám já, robinson, jinej tedy než předtím, je to čím dál tím záhadnější proč je nás tady tolik. 
Aniž by pozdravil, spustil na mě že tohle je jeho území a že ať vypadnu, jinak mě zabije! S touto výhružkou odešel. Já tedy využil situace a jak byl ke mě zády, tak jsem se na něj vrhnul a pěstma ho umlátil.Poté jsem ho obral o sirky, láhev na vodu a vojenský nůž! Teď už budu připraven na nástrahy místní fauny a flóry (.. a na vlkodlaka..)
Do láhve jsem nabral vodu a na ex jí vypil. Osvěžující, byť voda měla divnou chuť .. Na chvíli jsem se natáhl ve stínu stromu... a usnul.. vzbudil jsem se bolestí břicha.. ajajaja, já tu vodu asi neměl pít jen tak.. osobní počítač mi hlásí otravu jídlem, stoupla mi teplota, už mi to ukazuje přes 39 st.... léky nemám, konec se blíží..






5 komentářů:

  1. Pobavilo. Chci vědět, co bylo dál!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasný, cizí neštěstí je největší zábava, že? :) Jasan, Robisonova dobrodružství budou pokračovat, teda pokud ho nesežere tygr,,,

      Vymazat
  2. Tak tohle je masakrální věc, počet smrtí nakonec překročil míru toho, co jsem schopen snést a moc daleko jsem se kdysi ve hře nedostal. Zkoušel jsem pak i Deus, ale se stejným výsledkem :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je to tak, tohle je dokonalý simulátor smrti! Už jsem stylem pokus/omyl pokročil kousek dále a nedá se říci, že by se to zjednodušovalo..

      Vymazat
  3. Já jsem kdysi hrál dle návodu a dostal jsem se asi do 3/4 hry... a pak jsem přestal hrát, nevím z jakého důvodu, jestli to bylo obtížné, nebo byla škola, nevím... :-) Neny

    OdpovědětVymazat