sobota 20. dubna 2013

EoB3: ruiny Myth Drannoru

Z lesa jsme sestoupili k branám kdysi mocného města. Na místech, kde se předtím nacházely honosné domy místních obyvatel, mnohdy zůstaly jen ohořelé obvodové zdi, mezi kterými nyní skučí vítr, nebo to je snad něco jiného?



Celé město je zahaleno ve stínu ocelově šedých mraků, jenž nepropustí ani jeden sluneční paprsek a také zde je oproti lesu podstatně chladněji... jakoby nás ve svém objetí svírala smrt.

Opatrně postupujeme ulicemi hlouběji do centra města. Slyšeli jste to také? Zeptal se Delmair, už zase, slyšíte to? A opravdu, odněkud se ozývá ženský smích... chi,chi,chi,chi,chiíí se poťouchle nese vzduchem. Družina se semkla těsněji a je připravena k boji.Nic, pořád nic, útok nepřichází, pomalu  pokračujeme ulicí dále, když v tom prořízlo vzduch ďábelské zaječení a do zad nám vpadla tlupa stvoření v mnišských kutnách.


Než jsme se stačili přeskupit, tak pár zlých ran schytala Kate, čímž byla vyřazena z boje a my zůstali bez podpory léčivých kouzel našeho klerika. Ukázalo se, že našimi nepřáteli jsou zlé čarodějnice, které místo zbraní používají své dlouhé,zahnuté a špinavé nehty, které jsou tak pevné, jakoby byly z oceli. Nakonec však boj nebyl až tak tuhý, stačilo pár přesných ran obouručáky a čarodějnice se odebraly zpátky k Belzebubovi a my se uklidili do slepé uličky, kde jsme dopřáli Kate trochu času na ošetření ran.

Poučeni předchozím přepadem jsme nechali jít Rampu jako posledního a pokračovali dále směr střed města. Kromě již známých čarodějnic na nás zaútočily Chiméry - taková genetická hříčka pošahaných mágů, no uznejte sami, tělo lva, křídla draka a dvě dračí hlavy, které jsou schopné metat kolem sebe oheň. Boje s nimi nebyly lehké a pokud se jich sešlo více najednou, byl to opravdu zápřah pro naše bijce.


Postupně jsme se přes ně probili až o tušeného centra města, kde na nás čekaly hordy tupých trolů, byli sice silní ale dost pomalí a tak z nich nakonec všude zůstaly jen kusy masa společně s krvavými fleky okolo. Při této etnické čistce jsme v jednom polorozbořeném domě narazili na mága, který se  nám představil jako otec John , zjistili jsme že se jedná o původního obyvatele města, kterému nebyl osud jeho města lhostejný a tak zde zůstal aby do posledního dechu bojoval proti místním zrůdám. Když zjistil kdo jsme a co zde hledáme, nabídl nám své služby. Nebylo dlouho nad čím přemýšlet, další mág se nám na naší cestě bude hodit a tak jsme otce Johna přivítali v naší partě.


Na základě jeho rad, jsme se vypravili hledat cech mágů, pokud hledáme Acwellana, měli by jsme začít právě tam....


Žádné komentáře:

Okomentovat