Asi jsem si už mezi místním výkvětem vybudoval respekt a tak cesta z parčíku zpátky na hrad nebyla ničím rušena.Vyběhl jsem do prvního patra a namířil si to přímo do místní kaple, kde určitě najde využití Elvířín prsten.
Odvážnému štěstí přeje a tak jsem se bez bázně a hany vypravil do krypty. První na co jsem narazil byl kamenný sloup na kterém byla posazena zlatá koruna, má chamtivost mi nedala a tak milá koruna putovala do batohu.Další zajímavostí jinak prázdné krypty bylo vkusně vyvedené grafity přes celou protější stěnu.
Rytíř, král, koruna, meč, toto nebude jen tak.. k tomu ještě anděl... to bude mít nějaký význam.. no jasně, z bible přece vypadl nějaký pergamen s kouzlem! Třeba to nebude kouzlo, ale modlitba? Byť jsem tomu hovno rozuměl, jelikož text byl psán latinsky, svědomitě jsem jej slovo od slova v rámci svých možností odrecitoval a čekal co se bude dít.A ono se dělo! Zeď se rozestoupila a na trůnícího krále bez koruny mi odhalila.
Poučen obrázkem jsem onomu nešťastníkovi nasadil korunu na přilbu a odměnou mi za to bylo získání magického meče.Tak, hajzlíci místní, s tímhle budu neporazitelný a rozsekám vás všechny na kaši! Uchechtnul jsem se, jako poděkování jsem na krále, nyní již bez meče, vyplázl jazyk a vydal se zpět na světlo boží.
Třímajíc onen meč v ruce, cítil jsem se neporazitelný a tak jsem uznal za vhodné, že nebude na škodu poctít svou přítomností i druhé patro.
Plný elánu a odhodlaní jsem se chodbou vypravil ke schodišti, mám se ještě zmiňovat o tom, co se stalo se strážným, kterého jsem cestou potkal?
Žádné komentáře:
Okomentovat