neděle 25. srpna 2013

Elvíra: hradní kaple

Asi jsem si už mezi místním výkvětem vybudoval respekt a tak cesta z parčíku zpátky na hrad nebyla ničím rušena.Vyběhl jsem do prvního patra a namířil si to přímo do místní kaple, kde určitě najde využití Elvířín prsten.
Má paměť mne opravdu neklamala a otvor ve kříží se nápadně shodoval se tvarem prstenu, nezbylo nic jiného než ho tam zkusit narvat, což nakonec šlo velice lehce.Jen co jsem ho tam vložil, nebesa se rozestoupila, malý, obtloustlý andělíček zabrnkal pár tónů na harfu, lišácky se na mne usmál a zmizel.Hned na to z nebe udeřil blesk přímo do oltáře, který puknul a odhalil schody vedoucí pod něj.


Odvážnému štěstí přeje a tak jsem se bez bázně a hany vypravil do krypty. První na co jsem narazil byl kamenný sloup na kterém byla posazena zlatá koruna, má chamtivost mi nedala a tak milá koruna putovala do batohu.Další zajímavostí jinak prázdné krypty bylo vkusně vyvedené grafity přes celou protější stěnu.


Rytíř, král, koruna, meč, toto nebude jen tak.. k tomu ještě anděl... to bude mít nějaký význam.. no jasně, z bible přece vypadl nějaký pergamen s kouzlem! Třeba to nebude kouzlo, ale modlitba? Byť jsem tomu hovno rozuměl, jelikož text byl psán latinsky, svědomitě jsem jej slovo od slova v rámci svých možností odrecitoval a čekal co se bude dít.A ono se dělo! Zeď se rozestoupila a na trůnícího  krále bez koruny mi odhalila.


Poučen obrázkem jsem onomu nešťastníkovi nasadil korunu na přilbu a odměnou mi za to bylo získání magického meče.Tak, hajzlíci místní, s tímhle budu neporazitelný a rozsekám vás všechny na kaši! Uchechtnul jsem se, jako poděkování jsem na krále, nyní již bez meče, vyplázl jazyk a vydal se zpět na světlo boží.


Třímajíc onen meč v ruce, cítil jsem se neporazitelný a tak jsem uznal za vhodné, že nebude na škodu poctít svou přítomností i druhé patro.

Plný elánu a odhodlaní jsem se chodbou vypravil ke schodišti, mám se ještě zmiňovat o tom, co se stalo se strážným, kterého jsem cestou potkal?


Žádné komentáře:

Okomentovat