Elvíra: hradní park

Vyšel jsem ven z hradu, když v tom vzduch rozřízl ženský jekot. Než jsem se nadál, přiběhla Elvíra a vzrušeně ze sebe začala chrlit cosi ve smyslu, že do kuchyně opět dorazila ta ohavná,tlustá kuchařka, která je prý strašná, vůbec do jídla nepoužívá sůl a kdo to má pak jíst?! Když však viděla, že bere do ruky ten největší sekáček na maso, raději utekla a že dokud s ní něco neudělám, tak odmítá do kuchyně vlézt a cokoliv mi namíchat.Pohrdavě si odfrkla a odešla. Ach jo, tady to jeden opravdu nemá lehké...

No nic, nechám zatím kuchařku tam kde je a půjdu omrknout ten park.Strážného, který mi stál v cestě jsem svým novým mečem snadno poslal k zemi a nerušeně došel do parku.Po cestě jsem poctivě sbíral veškeré kytky a muchomůrky co jsem potkal, jistě se budou hodit jako přísady do kouzel.

Také jsem narazil na jedny zavřené dveře a veliký terč, který sloužil jako tréninková pomůcka na střelbu, jenže, neměl jsem co bych na něj vyzkoušel.Pak mi to ale došlo, neviděl jsem náhodou v expozici zbraní kuš? Určitě ano! A tak jsem se tam pro ní vrátil abych ji hned mohl na terči vyzkoušet.

Chvilku jsem si s kuší hrál a vida, netrvalo to ani tak dlouho a byl jsem schopen trefit bulls eye! Výborně, tato vlastnost se mi bude hodit, ani jsem sám netušil že na má slova dojde tak brzy.

Klenbou z živého plotu jsem vstoupil do hlavní části parku. Ke svému úžasu jsem zde spatřil postavu, jenž držela na ruce orla, či něco takového, radostně jsem se za ní vypravil, že prohodíme slovo, ale místo aby slušně pozdravil, tak na mne vyslal toho svého ptáka. Neváhal jsem ani vteřinu, vytasil kuši a jednou přesně mířenou střelou jej poslal k zemi.Jen co ptáček přistál, postava vydala děsuplný skřek a vypařila se z tohoto světa. 

Prozkoumal jsem ptačí mrtvolku a našel klíč, jedná se snad o jeden z klíčů, po kterých pátrá Elvíra?Společně s ptačím pírkem jsem jej sebral a vydal se prašnou cestou dále, jenž mne přivedla k malému domku zahradníka.Dle smradu, který zevnitř vycházel jsem usoudil, že jest cosik shnilého v tomto domě a taky že jo, při vstupu dovnitř jsem přepadl přes zahradníkovu mrtvolu.

Dle všeho mu něco prokouslo hrdlo a nechalo ho vykrvácet, asi už to však bylo nějakou dobu zpátky,jelikož si na něm už pochutnávalo červi. Brrrr, s odporem jsem jich ale pár odchytil, co kdyby to byla jedna z přísad do kouzla?

Po průzkumu skromně zařízeného domku jsem našel jen malý stříbrný křížek, pár hlaviček česneku a kladivo, vše samozřejmě putovalo do mého batohu. Při odchodu jsem si ještě všiml krabičky na stole a po jejím otevření na mne vykoukl malý klíček, k čemu asi bude?

Při cestě zpět jsem si všiml cedulky "bludiště", která ukazovala směrem k hradbě živého plotu, vyššího než dospělý člověk.Neodolal jsem a vydal se tam.Abych se neztratil, raději jsem si začal zakreslovat svou cestu do malého notesu.

Po cestě jsem semotamo narazil na podivné gremliny, kteří na mne plivaly jakési červené koule, které mi fyzicky neuškodily, jen mne na nějakou chvíli oslepily a já byl potom celý dezorientovaný, raraši jedni zasraní, to není jen tak, určitě zde něco skrývají!

Tato myšlenka mne hnala kupředu až mne spletitá cesta zavedla k podivnému křoví, ze kterého na mne čučelo množství nasraných očí, zcela určitě jsem narazil na hnízdo těch obludek.

Nebyl jsem tak hloupý, abych šel blíže a dostal se tak do dosahu jejich pařátů, pěkně zdálky jsem  na ně začal pouštět kouzla ze svitků, jenž mi dala Elvíra.Za okamžik bylo křoví prázdné a já šel na průzkum.

V doupěti těch rarachů jsem našel prsten, který podle iniciálů patřil Elvíře a měl takový zvláštní obdélníkový tvar, který jsem již určitě někde viděl, ale kde... no nic, prošel jsem hlouběji a objevil malé jezírko s mnoha květinami, pobral jsem je všechny, kdoví co se bude Elvíře hodit.

Nic dalšího tu na mne nečekalo a tak jsem se otočil a vypravil se na cestu zpět, která díky nakreslené mapě byla jednoduchá.Zahloubán do myšlenek co a jak dále jsem došel až k zavřeným dveřím, které se nacházely naproti terče určeného pro trénink střelby, zkusmo jsem do zámku zasunul nalezený klíč od zahradníka a ono to zafungovalo, zámek cvakl, dveře se otevřely a z nich na mne vylezla postava v kápi.Vzhledem k meči co třímala mi došlo, že mne nechce kamarádsky obejmout a tak jsem také tasil a pustil se do boje.

Po dalším vyhraném souboji jsem zjistil, že ony dveře vedly do soukromé zahrady, jenž byla plná různých bylinek a mi neznámých květin. Elvíra mne za takový úlovek jistě pochválí, jásal jsem v duchu. Dalším pozitivem bylo ještě to, že po jedné ráně, kterou jsem nešikovně vykryl, mne zakuklenec trochu praštil do hlavy, ve které se rozbřesklo a já si uvědomil, kde jsem viděl stejný tvar, jaký má nalezený prsten.

Bylo to přece v kapli! A tak sám se sebou spokojen, jsem se vypravil zpátky na hrad.