Ocitli jsme se ve třetím patře Lathanderova chrámu.Hrobové ticho, které zde panovalo, narušovaly jen naše těžké kroky a vrzání zbroje. Opatrně jsme postupovali vpřed, připraveni na cokoli, ale to, že se nic nedělo nám spíše přidávalo na nervozitě. Zlo obývající tyto chodby bylo přímo hmatatelné, ale pořád nic, nikde žádný zplozenec pekelný...
Naše očekávání se však záhy vyplnilo a ze stěn začaly vylízat řvoucí duše obětí, jenž byly zavražděny nohsledy temného boha, který vládne Myth Drannoru. Boj s nimi nebyl těžký a de facto nás obtěžovalo jen to jejich pištění, no co,do pekla s nimi, však tam si je již roztřídí!
Po cestě jsme ještě narazili na pár zavřených dveří, ke kterým nám chyběly klíče a tak detailní průzkum celého patra byl více než nutný. Život nám tu znepříjemňovaly obludy se směšnou hlavou, tak jak o patro níže a ony řvoucí duše, takže opravdu žádná výzva pro naší hrdinnou part proto to netrvalo až tak dlouho a čtyři měděné klíče se hřály ve Wolfově batůžku, kromě toho jsme ještě po cestě potkali poházené uhlíky, které jsme ze zvědavosti posbírali.Poslední zajímavosti tohoto patra byl oltář víry, ale zatím nikdo z nás netušil k čemu slouží a co s ním, nechali jsme to tedy zatím být.
Čtyři zavřené dveře, čtyři klíče, cesta dále byla více než jasná a my tedy vyrazili na průzkum těchto zamknutých místností. K našemu překvapení se v nich nacházely vyhaslé koše, ve kterých má být udržován oheň, který pocestným ukáže tu správnou cestu do bezpečí, takový maják naděje v této zlé době.
Pomocí dříve nalezených uhlíků jsme tedy znovu zažehli oheň, načež se někde ozvalo PUF a cosik kovového zacinkalo.. Jediné na co jsme se zmohli bylo „HE?“ Vzhledem k tomu, že se ten zvuk ozval docela blízko, jali jsme se hledat co se kde stalo.
A hle ho! V jedné z chodeb se na zemi záhadně objevili zlaté kalichy! Protože v nich nebylo žádné víno, tak jsme je všechny uklidili zpátky do přihrádek ve stěně, ze kterých předtím pravděpodobně vypadly? No, jen co jsme všechny čtyři kalichy uklidili, ozvalo se další PUF a stěna před námi zmizela a odhalila nám vstup do čtvercové místnosti, uprostřed které se pod množstvím jídla prohýbal stůl! „jóóóva, ŽRANICÉÉÉ!“ zařval Rampa a rozběhl se ke stolu kde se začal nezřízeně cpát vším možným, no zbytek partyje to nenechal jen tak a následoval jeho příkladu.
Poté, co někdo vrhnul, jsme uznali, že jídla již bylo opravdu dost a je třeba se vydati na cestu dále, což ale s plnými břichy šlo vážně těžko, Wolf si dokonce musel uvolnit popruhy na zbroji, aby byl vůbec schopen pohybu.No tohle těm zlořádům vyšlo, oni nás prostě nechali přežrat, abychom nebyli schopni boje!Předtím než jsme se vykolébali z místnosti, všiml si Delmair, že pod stolem leží další uhlík naděje, sebral jej tedy a my se vypravili ke zbývajícím zavřeným dveřím, za kterými se nacházely další koše k zapálení.
Po zapálení zbývajících tří se prosím nestalo nic. Podívali jsme se jeden na druhého a vzhledem k tomu, že nikoho nic lepšího nenapadlo, tak jsme se znova vydali na obhlídku patra.Naše snaha byla brzy korunována úspěchem, když jme znova procházeli okolo oltáře, tak nyní na něm ležel klíč naděje, který se zde zřejmě zjevil po zapálení všech majáků.Wolf jej tedy sebral a šel se hledat zámek k tomuto klíči.
Nakonec to však nebyl zámek, ale teleport, u kterého byla cedulka "Jen pravá víra ti ukáže cestu". Za zkoušku to stálo a tak jsme do teleportu hodili klíč a hned na to jej následovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat