Čtvrté patro, kolik je jich ještě pode mnou? Pomyslel jsem si když jsem sestoupil z posledního schodu. Dle náčrtku hlubiny jsem se nyní nacházel v "zemi" trolů.Velkých, nemytých, smradlavých voblud jenž svým vzezřením připomínají přerostlé neandrtálce.. Jak a proč se tady vzali bylo záhadou pro mnohé, hlavně však pro rytíře kříže, jenž byli na povrchu zemském naučeni tyto potvory zabíjet na počkání ale zde s nimi žili ve společné symbióze..
Nacházel jsem se ve velké otevřené jeskyni s mnoha východy, u jednoho však visela zástava se znamením ANKH, což znamenalo, že se zde nachází civilizace a tak mé první kroky směřovaly sem.
Tak jak jsem předpokládal, zde se nacházela "základna" rytířů kříže a po nezbytném rozhovoru se strážným, který probíhal ve stylu "co ty jsi sakra zač" jsem byl vpuštěn dovnitř.Při průzkumu jejich útočiště jsem mimo jiné narazil i na Dereka, místního "uměleckého" kováře.Když jsem se s ním dal do řeči, zjistil jsem, že mu chybí pořádný nástroj, který by byl vhodný na opracování diamantů.
Ó jaká to náhoda, že já zrovna jeden mám u sebe, ano přesně ten, který jsem za odměnu dostal u trpasličího krále! Celý dojatý z mé šlechetnosti mi vyjevil tajemství prstenu pokory a jak jej získat, tuším že se jedná o další z artefaktů, jenž zde zanechel sir Cabirus a který se mi zcela určitě bude hodit...
Následné kroky mne dovedly k místnímu veliteli, který se nechal oslovovat "železná pěst", působil na mne příjemným dojmem a když mi nabídl abych se stal jedním z nich, moc jsem o tom nepřemýšlel a nabídku přijal, což samozřejmě vedlo k tomu že mne začali zneužívat k plnění různých úkolů, do kterých se ostatním nechtělo, ale co už, zatnul jsem zuby a dal se do plnění těch jejich nesmyslů.
Jedním z úkolů bylo také porazit padlého rytíře jménem Rodrick, který ukradl zástavu cti, jeden z artefaktů, které zde zanechal sir Cabirus.Když jsem Rodricka našel a vyzval jej na souboj, došlo mi proč na něj poslali ti mizerové mě, byl to pěkně tuhej parchant! Měl jsem co dělat, abych vyvázl se zdravou kůži, stálo mne to skoro všechno zdraví a manu, jak jsem po něm metal blesky... no ale povedlo se a další z posvátných talismanů byl můj.
Zbývající úkoly již nebyly až tak složité, takže jsem se stal oficiálně rytířem, čímž se mi otevřel přístup do místní zbrojnice, kde jsem se pěkně vyřádil a pobral co se dalo.Když už jsem ten rytíř tak ať tak alespoň vypadám!
Rytířům jsem dal sbohem a šáteček a vypravil se do druhé části tohoto patra, jenž obývají trotlové, eh, TROLOVÉ!
Od těchto tupounů jsem se až tak moc nedozvěděl, ale narazil jsem na jednoho, jenž byl zavřený v jakésik díře, která podle smradu byla pozůstatkem nějaké trolí latríny.. když jsem se s ním dal do řeči, zmínil se o tom že má strašnou chuť na červí polívku s trochou portského, takovou mu prý vařila máma a že pokud mu ji seženu, litovat nebudu! Co by mi tak asi mohl nabídnout, suché hovno? Pomyslel jsem si, ale přesto jsem mu pomoc přislíbil, jeden nikdy neví, že?
Vymetal jsem tedy ostatní kouty tohoto patra, posbíral pár červů, našel láhev zatuchlého portského a také hlubokou misku.. když už jsem to tak měl pokupě, neodolal jsem zvědavosti a červíky naházel do misky, promíchal s portským, nechal přivést do varu, pro jistotu jsem tam ještě přihodil pár houbiček a s tímto zázrakem jsem se vydal za hladovým trolem.
No takovou radost jsem dlouho neviděl! Jedním mohutným srkem do sebe nasál obsah misky, poválel to v tlamě a polknul, v ten moment mi bylo vážně na zvracení, když jsem si uvědomil co bylo obsahem... pak se na mě podíval, otevřel tu svou zubatou tlamu a mocně si říhnul, to už jsem však nevydržel a vyzvrátil obsah svého žaludku do kouta.
Ale nakonec to vše nebyla marná práce, dostal jsem od něj nějaké smradlavé kusy dračí kůže, prý mne to ochrání před popálením.. sice nevím kde tady v chladných a vlhkých jeskyních mi hrozí popálení, ale zachrchlal jsem díky a vypadl od tama.
Kromě pár oživlých koster a poletujících krvesajů mne už nic dalšího nepotkalo, takže když jsem našel schodiště vedoucího o patro níže, na nic jsem nečekal a vypravil se dolů...
Žádné komentáře:
Okomentovat