EoB III: Lathanderova svatyně

Třesoucí se chladem, bičování studeným deštěm, stáli jsme před bránou nově se objevivšího chrámu boha Lathandera, ochránce všech dobrodruhů.Nyní z něj však čišel nepozemský chlad a jeho rozbitá brána, připomínající zubatou tlamu také moc důvěry nebudila..

"Na co tu čekáme, na vánoce?" vychrchlal ze sebe Rampa a bez čekání na odpověď prošel bránou do chrámu.Zbytek smečky mohl buď v tomhle nečase chytnout rýmečku, anebo si nechat useknout hlavu vevnitř. Jak se dalo očekávat, raději si vybrali tu druhou variantu a následovali Rampu dovnitř.

Kupodivu nás uvnitř nikdo nepřivítal a tak jsme si to tady v klidu mohli pěkně prolézt, chodili jsme si tam a zase zpátky, objevili nějaké zvláštní oltáře, ale nikoho nenapadlo co s něma a tak jsme je nechali být.Co však bylo zajímavější, byly další oltáře, na kterých ležely otočené černé kříže.
Opodál byly schody, jenž vedly směrem dolů, avšak visela u nich varování, že bez té správné víry vede cesta pouze do věčného zatracení. Hmm, něco nás varovalo ať tam vážně nelezeme a tak jsme sedli a byť to bolelo, jali jsme se přemýšlet.
Koho jiného než Kate to mohlo napadnout, ta správná víra je přeci to, že odstraníme ty ďábelské černé kříže a nahradíme je těmi, které sami používáme! A ano, bylo tomu tak, jen co jsme na oltář položili naše posvěcené kříže, ozval se skřípavý zvuk posunujícího se kamene a hle, schody jenž předtím vedly snad do pekla, nyní vedly směrem vzhůru!

Zde už na nás takový klid nečekal, jen co jsme tu strčili čumáky, vyběhly odnikud nějaké ošklivé stíny, kterým sekundovaly jakésik ohavnosti s dlouhým krkem a směšným xychtem.Nevěděli jsme, jestli se tomu máme smát, či plakat nad tím, jak je to ošklivé...
Poté, co se do nás tihle obluďáci pustili, tak nás hned takové duchaplné myšlenky přešly, chtěli boj, mají ho mít! Jak se řeklo, tak se udělalo a zanedlouho se po okolí v krvi válely ony ošklivé hlavy, jdeme na průzkum!

Patro bylo plné pastí a skrytých tlačítek, v jedné místnosti jsme našli i zvláštní koření, které když jsme ho zapálili, mělo na nás účinek jako kouzlo požehnání, jedině díky tomu jsme se dostali přes zapeklité bludiště, ve kterém se kolem nás hýbaly zdi a neviditelné pasti nás otáčely o 180 stupňů. Povedlo se nám najít ještě pár pěkných kousků výzbroje a také zlatý klíč, ke kterému jsme zanedlouho našli i patřičný zámek.
Za ním se ukrýval ve starých knihách zmiňovaný talisman "ranní světlo", jenž by nám měl pomoci zabít temného boha.Zjevil se nám i duch Lathandera, jenž Wolfa obdaroval magickým obouručním mečem, zvaným "zabiják nemrtvých +5" ó, jakou ten měl radost!

Za dalším rohem na nás již čekaly schody směr vzhůru. Nově získané předměty nám dodaly nevídanou sílu, stále žijeme, stále bojujeme, stále je zde šance že temného boha zničíme! S tímto jsme tedy vykročili vstříc nástrahám dalšího patra.