Dohráno: Ravenloft Strahd's Possession

Óóó, hrozivé neštěstí se stalo! Přímo v srdci naší říše Eltruel napadl neznámý vrah našeho milovaného krále a zmocnil se posvátného Helmova amuletu! Ihned byli vyslání dva nejlepší strážci z královy gardy aby vraha vystopovali,zabili a navrátili zpět amulet.

Po pár dnech neúnavného pronásledování se to povedlo a vrah byl dostižen svým osudem. Bohužel, tímto to neskončilo, tímto začalo jedno velké nebezpečné dobrodružství, o kterém se bude ještě hodně dlouho vyprávět.

Mlha se objevila a nás do svých pařátů uchvátili a my se najednou z vyhřátého podzimního lesa ocitli na studené planině zalité měsíčním světlem. Z dopisu, který měl vrah u sebe jsme zjistili, že situace je trochu jiná, než jsme si mysleli, toto nebyl čin nájemného vraha, ale zoufalého člověka, který se bojí někoho, jenž si říká Strahd von Zarovich.

Řev podivných zvířat nás zahnal do ruiny domu, kde na židli seděl kostlivec jenž v ruce třímal dopis, při jeho čtení jsme opět narazili na ono jméno Strahd, mimochodem, dotyčný mu přál jen to nejlepší, smrt.Tohle nám asi nedá spát a budeme muset zjistit, jak se vlastně věci mají a kam zmizel amulet našeho pána. Začít by jsme mohli snad v tajném podzemí, které se skrývá pod touto ruinou.

Naše další kroky poté vedly do nedalekého města, kde se snad od místních dozvíme kdo je to ten Strahd.. přišli jsme na to dříve než jsme vlastně chtěli, ukřižované kostry před vstupem do města měli kolem krku cedule se vzkazem pro pocestného od místního správce, myslím že tušíte jak se jmenuje.

Věci pak vzaly rychlý spád, po návštěvě u starosty nám bylo předáno pozvání na místní hrad Ravenloft, že prý si s námi chce popovídat Strahd, to že my s ním ne, na věci nic nezměnilo.

Na hradě jsme dostali i první tip k cestě z této bohem zatracené země, v jeskyních po řekou se prý nachází portál, který nás dopraví zpět tam, odkud jsme přišli. Byli jsme obdarováni klíčem a nenápadně z hradu vyhnáni, tak co, jdeme tedy udělat trochu speleologie.

Útržkovité poznámky z deníku

S úspěchem jsme vyčistili jeskyně pod řekou Ivlis od kostlivců, kteří zde pobývali. Také jsme našli  portál, který podle korejky co jsem sbalili před vstupem do jeskyní, měl vést pryč z ravenloftu. Vedl, ale jen pro ni... Hajzlík, který se k nám nuceně přidal v jeskyních se také vytratil a tak jsme s Kate zůstali opět sami... 

Při procházení městem jsme v jednom domě narazili na starého paladina, ztratil svou čest tím, že v  katakombách pod městem ztratil svůj symbol cti. Vydali jsem se tam tedy podívat, hrozné to místo, oživlé zdi nás budou ve snech strašit ještě dlouho... ale povedlo se nám ztracený symbol najít a donést jej majiteli.

Poté už byl nejvyšší čas se vypravit prozkoumat místní kostel, jehož klíč jsme našli v jeskyních.

První patro bylo obydleno pekelnými psy a něčím, co zůstalo z místního kněze, nebyl mrtvý, jen nereagoval na nic. Proč, to se záhy vysvětlilo, jeho duše je zakleta v zrcadle a aby se mohla dostat ven, je třeba nalézt ty správná slova, která jej osvobodí z jeho prokletí.

Ve sklepeních pod kostelem se nám povedlo sesbírat útržky z knihy kouzel a díky tomu byl kněz osvobozen ze svého prokletí, jako poděkování nám daroval klíč ke hřbitovu, ale ještě se nám tam nechce... 

Později při prohledávání města Wolfa posedl duch zavražděného klenotníka a ten  zase nedá pokoj do té doby, dokud nezabijeme Viktora, vládce nemrtvých na místním hřbitově.

Navečer jsme se vydali za doprovodu svitu luny prozkoumat klidná,temná zákoutí místního hřbitova.. problém však byl v tom, že tady bylo docela živo! Jen co jsme tam vlezli, sesypali se na nás nemrtví z povzdálí doplňování vampíry! Řežba to však byla úžasná, zetlelé končetiny lítaly vlevo,vpravo a aby nám vampíříce nevysály levely, Kate je zdálky smažila firebally, při hledání odopčinku v kryptách se dokonce dalo najít i pár vzácných předmětů.
A pak jsme ho našli, onoho Viktora, ale po boji bylo dříve než vlastně začal, při čištění hřbitova naše družina získala toliko zkušeností takže Viktor dostal KO hned v prvním kole. 

Odměnou pro nás budiž hůlka jenž oživuje mrtvé - Wolf správně předpokládal že bude právě zde a také jsme se zbavili ducha klenotníka, na oplátku nám nechal klíč, který vedl k jednomu z předmětů, který potřebujeme na cestu zpátky, ale na to bude čas později.
Vypravili jsme se zpět do kostela najít kosti mrtvého učně, po oživení a rozhovoru s ním jsme zjistili, že drží klíč k branám Ravenloftu a také, že je zdatným klérikem! S radostí jsme jej uvítali v partě a vypravili se k Ravenloftu? Ale ne, v jedné kryptě ještě kvílí extra silná banshee, jenž hlídá vstup do podzemí hřbitova, to nám nedá spát, tam určitě bude něco, co musíme mít... výprava na Ravenloft se tedy odkládá na neurčito a hurá zase na hřbitov, třeba zde vylezli další nemrtví a bude sranda?

Po úspěšně vyřešeném problému s banshee se nám otevřela cesta do elfí krypty, kde jsme se setkali s duchem zavražděného (skoro)bratra od Strahda, který nás opět zneužil ke svému prospěchu a my se tedy vydali na průzkum krypty.

Tak, konečně jsme pokořili elfí kryptu, no byl to docela nářez, ohniví elementálové a uřvané banshee všude okolo... na to že to mělo být místo klidu a posledního odpočinku, tak tu jako bylo řádně živo a hlučno.. myslím že to kvílení, které se zde neustále neslo vzduchem, nás bude ještě dlouho strašit po nocích... hledání tlačítek a iluzorních zdí také nebyl žádný med, ještě že už to máme za sebou.
Předtím, než se vypravíme na návštěvu za Strahdem, tak se zkusíme podívat na ten problém s lykantropií, prej se přemnožili vlkodlaci okolo řekly Ivlis... říkali vesničani.

Cha, lykantropí nákaza byla vyřešena, akorát jsme se museli vrátit zpátky do kostela, jelikož zde zůstal zapomenut jeden svitek s potřebným kouzlem.Jako odměnu jsme dostali klíč k domku ve městě, kde se našlo pár užitečných věcí a následné naše kroky pak zamířili směr hrad Ravenloft!
Přivítání bylo milé, vrhla se na nás veškerá místní stráž ale boj to byl docela snadný, kamení gargoylové také nebyli žádná výzva,řádně však přituhlo, když se začali objevovat zombie golemové, několikrát jsme dostali i řádně na prdel ... k místnímu koloritu se ještě ve sklepeních přidali kostlivci a wrightové, ve věžích naopak zase strašily vampířice..
Nicméně, proběhli jsme hrad od sklepa po půdu, kde jsme našli vězně, kterému jsme darovali svobodu.
Co teď dále? Jsou tu dveře, ke kterým nám chybí klíč, tak teď jej jen najít, beztak se za nimi skrývá Strahd..
Chjo to zase bude cesta od zdola nahoru....

A tak povedlo se, při druhém prolézání hradu jsme našli cestu do další věže kde v posledním patře byl nějaký hodný pán inkvizitor, jenž tu mučil nebohého vesničana, inu mé paladinské srdce to nenechalo chladným a onoho zlobivého pána jsem poslal vymítat ďábla do pekla.

Z nebohého vesničana se nakonec vyklubala jakásik vrána, které jsem předtím než utekla urval péro (myslím tím jako z křídla,ano?) no zlostně na mne ještě krákla "jdi do hospody, voe" inu tak jsme zase slezli po těch nekonečných schodech dolů (kladkový výtah nefungoval - po našem nájezdu už jej neměl kdo obsuhovat) a opustili, nyní již ztichlý hrad hlavní bránou a zamířili do vesnické putyky.
Zde jsem zakrákali cosik na barmana, ten nám na oplátku domluvil rande ve starém skladišti a od tama nás osud zavál do katakomb pod městem, kde jsme pokecali s další vránou a jali se hledat peníze na lektvar od místních Vistánů, který nás prý dostane za mlhu..

Trvalo to celou věčnost než jsme prolezli celé to zatuchlé podzemí pod městem, na každém kroku nás obtěžovali pekelní psi a wrightové, ach jo a zase ty neviditelné stěny a tlačítka tady .... a zmíníl jsem se o fireballech, které tu poletovaly...? Ale i přes to všechno se povedlo a my vyzobali oněch 15 mincí, potřebných na lektvar. 

Vistán necigánil a opravdu nám jej prodal, po jeho vypití jsme se nezesrali ale mlhou na druhou stranu se dostali, kde nám oživlí stromové pěkně na prdel dali a my se raději zpátky nabrat síly vrátili. Tak to šlo mnohokrát dokola, ale nakonec se podařilo a nemrtvý les jsme řádně proklestili. Při tom všem kácení a pobíhaní jsme sebrali jakésik čtyři semínka, ale co s něma dále jsme nevěděli a tak jsme uposlechli rady vrány a do spodního patra kostela opět zavítali. 

Pobyt zde nám zpříjemňovali stíny, ale jakoby zde nebyli.. při zkoumání patra jsme našli svitky, které nám ukázali cestu dále, smyslem totiž bylo zasadit ony semínka do kruhu kolem jediného zeleného stromu v nemrtvém lese, který nám oplátkou poskytl ultimátní náhrdelník, jenž je schopen zničit našeho vampířího kamaráda. 

A tak zpátky na hrad, kde neřádí viróza, ale pouze a už jen Strahd, našli jsme jej chrápat v hrobce, nebyl moc nadšen že nás vidí a jak uviděl co si Wolf nese v ruce, tak se strachy ... no zmizel .. semotamo se vždy objevil, aby nám ukázal kdo má větší koule (ohnivé) ale co mu to bylo naplat, nic, takže snad jej už definitivně Wolf poslal na onen svět (nebo kam to chodí upíři..).

Tímto se nám podařilo získat ukradený amulet čímž se nám otevřela cesta zpět domů!

Pohled na statistiky vítězné party. Co k tomu dodat více, kdo nezažil, neuvěří, těchto pár řádků nepopíše kouzlo hry, které jsem propadl a místo budování kapitalismu v práci jsem přemýšlel nad tím, jak se sakra dostat dále - tohle se mi opravdu dlouho nestalo!

Doporučuje čtyři a půl vlka z pěti!