pondělí 4. února 2013

Hej hou, tři beholdeři jdou, v řade za sebou!


Očekávaná chvíle konečně nastala, obětoval jsem babiččina černého kohouta, jeho krví nakreslil okolo počítače pentagram a do každé jeho špice dal zapálenou svíci.
Vše bylo dokonale připraveno, nic zlého se z pentagramu nemohlo dostat ven a já usedl do židle polstrované vlčí kůži.Obrazovka tiše prskla když se nažhavila, počítačové trafo začalo pod přísunem proudu jemně bručet a jako předzvěst věcí budoucích se venku ozval první hrom a na okno začaly dopadat první kapky deště.Vzrušeným hlasem začínám odříkávat kouzlo "mount c c:\parby" rytmicky pokračuji "cd eob3" zaklínadlo se blíží ke svému vrcholu a já zvýšeným hlasem drtím přes zuby "EYE.BAT !" v ten moment přestal okolní svět existovat, veškeré okolní světlo se ztratilo a svíce jakž takž stačila osvětlovat zažloutlou klávesnici, ošoupanou myš a list pergamenu z vydělané lidské kůže.

Z temného podsvětí jsem vyvolal partu svých hrdinů, kteří mi už byli nápomocni při likvidaci Dranna, jenž se skrýval v chrámu zla, známého jako Darkmoon.Ano, ó ano, jedině oni mohou přijít na to, co se skrývá v troskách bájného elfského města Myth Drannor, ó ano, udatný paladin Wolf, sličná léčitelka Kate, záhadný mág Unknown a nesmíme zapomenout na udatného bijce Rampu! Ó ano, tito to dokážou, oni vystopují to zlo, ONI HO VYSTOPUJÍ A ZNIČÍ!

Ze stínu monitoru beru do ruky husí brk, máčím jeho špičku do misky, jenž je naplněna krví a dělám první črt na pergamenu, naše dobrodružství začíná právě tady a teď, na rozlehlém hřbitově, který se rozkládá okolo Myth Drannoru...

Pomalu se seznamujeme s okolím, děláme první nesmělé kroky, je tady ticho a temno, všudepřítomné zlo nás obklopuje jako nějaká lepkavá kaše, chůze začíná být čím dál tím více namáhavá.. nacházíme první hroby dávno padlých válečníků, cítíme jejich neklid, slyšíme jak nás volají .. přidejte se k nám... a už je to tady, hroby se otevřely a první ztrápené duše z nich stoupají a snaží se nás zastavit.


Naštěstí už nejsme žádní zelenáči a zkušeností máme na rozdávání, takže pro nás, nyní již stíny kdysi mocných válečníků, nejsou žádnou výzvou a snadno je posíláme tam, odkud přišli. Zhruba v pomyslném středu hřbitova nacházíme vstup do mauzolea, které zde bylo postaveno jako pocta, jen pro ty nejlepší bojovníky, že by konečně nějaká výzva? 


Mauzoleum je rozděleno na čtyři části a v každé z nich na nás čeká rébus, který je potřeba vyřešit.Chodbami se nesou děsivé skřeky a z pootevřených sarkofágů lezou padlí rytíři v zářivé zbroji, jenž nám chtějí zpříjemnit zdejší pobyt.Jejich čím dál tím více, pořád odněkud lezou a boj se stává únavným, naštěstí Wolfa napadá spásná myšlenka, což takhle jim zavřít vrátka? Ano, opravdu to pomáhá, po cestě nyní zavíráme každý otevřený sarkofág a těch zmetků začíná ubývat!
Aby toho nebylo málo, proti nám se postavili i shnilí draci, ale, jsme silní, zatraceně silní a tak nám jejich shnilé maso čvachtá pod okovanými boty a jejich tmavá, hustá krev zalévá mramorové chodby.


Nakonec ale z mauzolea odcházíme poraženi, ve čtvrté části jsme nepřišli na řešení poslední hádanky a než aby jsme zde shnili na věky, tak jsme to raději vzdali.Procházíme hřbitovem, jenž je obklopen nepropustnou stěnou stromů a hledáme cestu dále, někde zde přece musí být, ona stezka o které se píše ve starých kronikách, ta, která vede do města..?

Nacházíme pozůstatky nějakých nebožáků, mezi jejich kostmi se leskne nádherná sekera."Ano, to je ono", promluvil mág, "..již delší dobu sleduji strukturu stromů a myslím si, že některé z nich půjdou právě touto sekerou porazit.". A je tomu tak, kácíme stromy jako šílení, ti paraziti ekologové z Waterdeepu by z nás určitě měli radost, kdyby tu spoušť viděli. Nacházíme tajné skrýše i různé zkratky a také zrezlou bránu, tušíme že jsme na správné cestě a tak ji s děsivým skřípěním otevíráme a vydáváme se po stezce, kterou spíše tušíme než vidíme, dále a hlouběji do lesa...

3 komentáře: