pondělí 12. listopadu 2012

Cestování časem: současnost


Dnešní den probíhal stejně obyčejně jako každý jiný. Ve výšce cca 50ti metrů nad zemí jsem stál na pohyblivé plošině a snažil se umýt tu nekonečnou řadu oken táhnoucích se snad až nad mraky.


Ale vlastně, dnešek byl něčím jiný, velký šéf se rozhodl že mne příjde zkontrolovat a okamžik jeho návštěvy nastal právě teď, o patro výše se otevřelo okno ze kterého na mne čučel ten jeho nepříjemný xicht.Bylo na něm úplně vidět s jakým potěšením mne sleduje a čeká na to, až udělám nějaký kiks. A ano, samozřejmě, dočkal se. Jak jsem byl nervózní z jeho upřeného pohledu, tak jsem zakopl o kýbl s vodou, který se převrhl a všechen svůj obsah vyblil někam dolů.V ten moment se z vrchu snesla sprška nadávek, výčitek a všelijakých rozumů. Jen jsem si rezignovaně sedl na lávku, opřel se zády o zábradlí a čekal, až bouře přejde.Po nějakých deseti minutách už mu došly nadávky a moudra a tak jenom ještě houknul, že nechá otevřené okno ať si přijdu kýbl znovu naplnit, poté zmizel.No co už, zvedl jsem se a na ovládacím panelu plošiny stiskl tlačítko směrem nahoru. Pomalu jsem vyjel o patro výše, popadl kýbl a šel k pootevřenému oknu, kterým jsem se dostal dovnitř.


Ocitl jsem se ve čtvercové místnosti s kobercem na zemi, ze které vedly troje dveře, ty vpravo byly zavřené, z prostředních pootevřených jsem slyšel hlas šéfa jak s někým telefonuje a na těch úplně vlevo byl nápis toaleta a tak mé kroky zamířily právě tam.Našel jsem umývadlo, dal do něj kýbl a pustil vodu, když jsem tak čekal než se naplní, čučel jsem okolo a všiml si skříňky, copak v ní asi je?No nic moc, jen nějaký repelent proti hmyzu, ale co, třeba se bude hodit, tak šup s ním do kapsy. Kýbl už byl plný a mě se ze zvuku tekoucí vody chtělo najednou na záchod, no inu, když už jsem tu.. Když už jsem se měl k odchodu, všiml jsem si že na zemi pod mísou leží nějaká červená vlaječka se srpem a kladivem, no krásná byla, proč si ji nevzít? Když jsem si to rázoval zpátky k oknu, všiml jsem si krásné červené igelitky v koši, no sem s ní! Alespoň budu mít kam dávat všechny ty nakradené věci.Pokračoval jsem dále a pod nohou ucítil něco tvrdého, co se skrývalo pod kobercem, co to může být? Zvědavost mi nedala a tak jsem nadzvedl okraj koberce a tam na mne vykoukl klíč!


Věděl jsem, že mi zvědavost nedá a budu muset najít i zámek do kterého pasuje.Chtěl jsem vyzkoušet dveře úplně vpravo, ale jen co jsem vzal za kliku, z prostředních dveří vylezl velký šéf a kam si jako myslím že jdu. Cosik jsem zabrblal a začal se ubírat k onu, což stačilo k tomu aby zase zalezl zpátky do svého kutlochu s tím že si nechal pootevřené dveře aby mu nic neuniklo.V ten okamžik mne to napadlo a se škodolibou radostí jsem mu na pootevřené dveře nastražil kýbl s vodou.Udělal jsem trochu rámusu a šéf na sebe nenechal dlouho čekat, jen však co otevřel dveře, hvíízd, voda se na něj vylila a kýbl mu skončil naražený na hlavě.Cesta k posledním dveřím teď byla volná, je třeba toho využít!

Za dveřmi mne nečekalo nic zvláštního a ohromujícího, dostal jsem se do úplně obyčejné kanceláře s psacím stolem, křeslem a velikou knihovnou táhnoucí se podél stěny.Druhá stěna byla zajímavá tím, že na ní visela obrovská mapa.Kam tedy s klíčem, všiml jsem si šuplíku ve stole, ale ten nebyl zamčený a šel otevřít.Uvnitř zásuvky se skrýval pouze štos papírů do kopírky, no přeci to tu nenechám! Nic dalšího zajímavého jsem na stole nenašel a tak jsem se přesunul ke knihovně.Průzkum polic nic zajímavého nepřinesl, ale ve spodní čísti jsem našel zavřená dvířka, do kterých přesně pasoval nalezený klíč.Chvilka napětí, zámek se otáčí, dvířka se otevírají a ze skříňky na mne čučí PSACÍ STROJ! No není to paráda? Ne, není. Zklamání veliké, stroj je moc velký a těžký na to, abych ho dal pod kombinézu, takže domů si ho nevezmu.Chtěl jsem si z něj vzít alespoň psací pásku, ale sviňa jedna, byla ve stroji tak důmyslně uchycena, že se mi ji nepovedlo vytáhnout ven.Čeho jsem si ale všiml, byly číslice obtisknuté na pásce. Že by šťastná čísla do sportky?? Jeden nikdy neví a pro jistotu jsem si je zapamatoval.

Další průzkum knihovny nic podstatného nepřinesl a tak jsem se šel alespoň kouknout na tu mapu, která visela na stěně.Jednalo se o vcelku obyčejnou mapu, na které byla zachycena část Evropy přičemž v některých státech byly zapíchnuty červené vlaječky, které byly úplně stejné jako ta, kterou jsem našel.Ta má měla na sobě srp a kladivo, když jsem koukl na mapu, tak zrovna v místě kde byl vyobrazen Svaz sovětských socialistických republik, vlaječka chyběla! Místo ní tu byla jen malá dírka do které přesně zapadla záchodová vlaječka.Mapa se neslyšně zasunula do stropu a místo ní na mne koukal průchod do další místnosti.


Nerozmýšlel jsem se ani sekundu a vlezl tam, hned vzápětí se ukázalo jaká chyba to byla! S tichým brumem se na mne začal spouštět strop, cesty zpět nebylo, jelikož tam kde předtím byl průchod byly najednou ocelové dveře, které musely neslyšně vyjet z podlahy jen co jsem tu vstoupil.Na protější stěně byly ty samé dveře, ovšem zavřené.Napravo od nich byla na stěně malá číselná klávesnice, hned mne to napadlo, ty čísla z toho psacího stoje nebyla do sportky, ale jednalo se o přístupový kód! Rychle jsem ho na klávesnici vyťukal a k mé velké úlevě se strop zastavil a nabral opačný směr pohybu, jen co zajel zpátky na své původní místo, dveře vedoucí dále se neslyšně otevřely.


Z toho co jsem viděl se mi zatajil dech. Místo další kanceláře jsem vstoupil do místnosti, která vypadala jako řídící místnost v NASA, všude plno blikajících světýlek, šum sálových počítačů a samé píp,brrk,škrrrrrr,prd.. Obyčejná kopírka, která byla situovaná uprostřed této hitech místnosti vypadala jako by sem nepatřila a byla to jediná věc, které jsem se nebál.V rohu místnosti byla malá kruhová plošina, která vypadala jako by utekla z teleportovací místnosti v Enterprise.Šel jsem tedy blíže prozkoumat kopírku, kromě zeleného a červeného tlačítka jsem však na ni nic zajímavého nenašel, z boku pak koukal jakýsi podavač na papíry.Zkusmo jsem stiskl zelený čudlík, ale kromě tlumeného brumu, který se začal místnosti linout, se nic jiného nestalo.Červené tlačítko pro změnu neudělalo vůbec nic.Ostatních panelů a tlačítek na stěnách jsem se bál a už,už jsem se otáčel k odchodu, když jsem si vzpomněl na papíry, které jsem předtím sebral.Položil jsem je tedy do podavače a ta sviňa kopírka je všechny naráz spolkla! Tak to teda ne! Já je chci zpátky, na co doma budu tisknout všechny ty bezva články z Oldgames? Zkusil jsem znova zmáčknout červené tlačítko a co se nestalo! Kopírka se celá zatřásla, zahučela a ven z ní vypadly všechny papíry.V ten stejný moment se celou místností rozezvučel řev sirény. Div jsem si nenadělal do kalhot, jak mne to vylekalo, popadl jsem papíry, které už nebyly prázdné, nýbrž potištěné divnými znaky a grafy a měl se k odchodu.  

Tento úmysl mi však byl záhy překažen zničehonic objevívší se postavou, zahalenou do černé kombinézy, cosik to na mne zahuhlalo a začalo mířit nějakou divnou věcí.... strachy jsem začal couvat až na onu kruhovou plošinu v rohu... najednou mne zalilo jasné bílé světlo a ...

Žádné komentáře:

Okomentovat