pátek 21. prosince 2012

Cestování časem: minulost

... objevil jsem se na mýtině v nějakém zasraném pralese... no dobře, spíše hustším lese.. na to, abych přemýšlel o tom, jak je možné se během sekundy přemístit ze sci-fi laboratoře do lesa jsem jaksi neměl čas, jelikož se mi nohy začaly pomalu a jistě nořit do země.Ona to tak nebyla úplně zem, spíše to byla bažina...



Vyprostil jsem jednu nohu, druhou nohu a pomalu přeskakoval směrem k místu kde se les zdál řidším.Zhruba uprostřed mýtiny jsem narazil na nasraně bzučící roj sršáňů, byli to ale řádní macci! Óóó, jaké štěstí že jsem takový "sběratel" a ze záchoda vzal repelent! Etiketa na na obalu hrdě hlásala: " Sprej proti hmyzu a otravným dětem! 100% účinnost garantována Horstem Fuchsem! " No jaká paráda! Na taktizování nebyl čas, jelikož mi nohy začala zase oblizovat bahnitá břečka a tak jsem sprej namířil směr roj, zavřel oči a mocně stisknul tlačítko na spreji.Otevřel jsem oči a k mé úlevě zjistil, že to sršání zabalili a odbzučeli někam do neznáma.Právě včas, už jsem byl v bažině zapadlý až po kotníky. Vyprostil jsem nohy a postupně doskákal na konec bažiny, kde jsem zahlédl v trávě prošlapanou cestičku. Konečně pevná zem, unaveně jsem se sesul na pařez a dal si voraz.Jak jsem tak zevloval, zaujaly mne náhodné odlesky slunečních paprsků vycházející z trávy opodál. Vstal jsem a prozkoumal oné místo a ejhle! Našel jsem stříbrný medailon. Ten se určitě bude hodit a když né, tak ho minimálně za kilo prodám někde v zastavárně.Nic dalšího zajímavého tu nebylo a tak jsem se vydal vyšlapanou stezkou dále do neznáma.


Cesta mne přivedla k nádherně čistému jezeru, jemný vánek se proháněl v korunách stromů. ptáčci zpívali, květinky rostly a vodní hladina se vyhřívala v paprscích letního slunce.. no scéna jak z nějakého románu pro "ženy".. zatřepal jsem hlavou abych zahnal myšlenky na malé,bílé,chundelaté králíčky.Cesta pokračovala do nedaleké vesnice, jenže jsem se styděl tam jít ve svém údržbářském overalu a tak jsem se začal zaobírat myšlenkou, jak si obstarati náležitý oděv. Nápad přišel záhy, jsem přece u vody, že? Nooo, tak snad se někdo přijde vykoupat a nebude se koupat přeci v šatech, no ni? Takže teď je potřeba si najít vhodné místo a čekat na svou oběť.

Jako dobrá pozorovatelna se mi zdála koruna stromu, stojícího hned na břehu jezera, mělo to však jednu malou vadu, na větve jsem nedosáhl, byly moc vysoko. Posmutněle jsem postával u stromu a okopával ho, když tu jsem si u kořenu všiml něčeho zvláštního, co nejprve vypadalo jako stočený had.Ale nebyl to had, nýbrž schované lano. Jaké já to mám štěstí... Lano jsem přehodil přes větev a vydrápal se do koruny stromu, kde jsem se usadil .Trvalo to sice déle, ale výsledek se dostavil, k jezeru přišel nějaký vesničan. Chvíli nohou zkoušel teplotu vody, ale pak se odhodlal, shodil oblečení na zem a zahučel do vody.To byla má chvíle!Slezl jsem ze stromu, popadl jeho šaty a utíkal se do křoví převlíknout. No, šaty mi docela sedly, ale ten smrad co z nich šel... ani se nedivím, že se ten dotyčný šel koupat.. snad z toho nechytnu nějakou exotickou nemoc...brr, otřepal jsem se při té myšlence a raději vyrazil na cestu k vesnici.


Vesnice, spíše to bylo takové předměstí hradu.Byla tu jen hospoda a pár chatrčí, dominantou tu pak byl padací most se strážným, který hlídal vstup do hradu. Mé první kroky vedly směrem k hospodě, ale jak se říká, bez peněz do hospody nelez a tak jsem se raději vypravil na čumendu okolo hradu.Cesta končila v nedalekém lese u vzrostlého dubu, ten sám o sobě nebyl ničím zajímavým, jen jsem nechápal jak se mohl do jeho větví dostat mnišský hábit.. to musela asi být divoká párty .. Opět se projevila má povaha, sebrat vše co se dá a tak jsem se pokusil stromem zatřást, jenže hábit se ani nehnul, místo toho mu však něco vypadlo z kapsy.Prohrabal jsem trávu okolo stromu a štěstí se na mne usmálo, našel jsem krásný lesklý zlaťák!Tak jdeme na pivo, ne?

Došoural jsem se do hospody a zamířil za zachmuřeným chlápkem, kterého jsem identifikoval jako hospodského. "czego chcesz?" zachrchlal na mne, chvíli mi trvalo než mi došlo že se mne ptá co chci."Pivo..?" zkusil jsem, on na to "pieniądze masz?"... čuměl jsem na něj, on na mne, zkusmo jsem ukázal zlatku. Kývnul hlavou a neurčitě ukázal ke stolu a odšoural se za bar pult a začal cosi tvořit u sudu, ve kterém asi bydlí pivo. Sedl jsem si k volnému stolu a začal zkoumat okolí, kromě jednoho stolu kde sedělo pár místních ochlastů byla putyka prázdná.Za nějakou chvíli se ke mne přišouralo pivo a žuchlo sebou na stůl, korbel vypadal docela dobře, ale to co bylo v něm, je těžko popsatelné, byla to taková nahnědlá páchnoucí teplá břečka, překonal jsem dávivý reflex a napil se. Kupodivu to chutnalo lépe než vypadalo.Pomalu jsem upíjel a zaposlouchal se do hovoru u vedlejšího stolu.Nevím jestli to bylo tím pivem, ale pomalu jsem začal rozumět tomu o čem se baví."...to jest strašné..","...biedna holka!"."..zabloudila v bažině..","..biedny pan hradu..","..žal mi, vypijeme!". Z toho všeho jsem pochopil že se na hradě stalo nějaké neštěstí, že se nějaká holka utopila v bažině? Vzpomněl jsem si na medailón, který jsem tam našel, nepatří to té ztracené holce? Bylo mi jasné, že mé další kroky povedou na hrad. Pohodil jsem zlaťák na stůl a vyšel ven.

Došel jsem na most vedoucí k hradu, kde mne zastavila stráž s hrozivě vypadajícím kopím "stát, co chcesz?" spustil na mne, sáhl jsem do kapsy a ukázal mu medailón. Z jeho výrazu bylo zřejmé, že ho poznal. "Následuj mne" řekl a otevřel bránu. Dovedl mne do příjmací haly a beze slova odešel.Po chvilce čekání jsem Zdálky uslyšel kroky, které patřily samotnému pánu hradu."Strážný mi říkal, že pro mne něco máš", pravil a zvědavě mne pozoroval."Ano pane, toto jsem našel v bažinách" řekl jsem a vytáhl nalezený medailon, podíval se na něj a posmutněle pravil "ach ano, obával jsem se nejhoršího a toto mi mé myšlenky potvrdilo..." a rozvyprávěl se o tom, že patřil jeho dceři, která pravděpodobně utonula v bažině, ale také mluvil o tom, že tomu až tak úplně nevěří. "Poslední dobou se tu dějí podivné věci a myslím si, že za tím stojí ti podivní kněží, kteří se usadili ve zdejším kostele. Cizinče, jdi a zjisti co se tady děje, odměna tě nemine!". No nedalo mi to a s myšlenkou na záchranu, doufám že krásné dcery místního pána, jsem mu na tento úkol kývnul a odešel.

Při cestě ven jsem minul strážného, který seděl na mostě opřený o zeď a mohutně chrápal. Jeho kopí, kterým do mne předtím píchal, bylo volně opřené o zeď a tak jsem mu ho poťouchle sebral, takový vtípek jen. Abych se mohl infiltrovat do zde působící sekty, tak bych potřeboval nějaký převlek, ale kde ho vzít? Ha, jeden ten jejich hábit přeci visí na stromě.. jo ale jak ho dostat dolů... hlava se mi úplně vařila při toku zběsilých myšlenek .. ano,ano to je ono! Kopí, to je dost dlouhé na to, abych na něj dosáhl a sundal ho. Jak jsem řekl, tak jsem udělal a pomocí kopí si ze stromu hábit sundal a na sebe nandal.Hm, teď jsem smrděl jak pavilón opic v Ostravské zoo. No co už, hrdinství vyžaduje oběti! S touto myšlenkou jsem se vypravil na průzkum okolí abych našel kostel.Netrvalo dlouho a našel jsem jej, byl hned kousek pod hradem.


Kostel vypadal spíše jako nedobytná pevnost, okolo byl příkop a jediná přístupová cesta vedla přes úzkou lávku, kterou hlídal velký zlý vlk.Když jsem tak pozoroval tu vrčící potvoru, něco se mi na něm nezdálo.. ani nevím proč, ale zaměřil jsem svůj zrak pořádně na jeho ocas.. myslím tím ten dlouhý,chlupatý ocas, né ten ocas, ano? Jak s ním nasraně kýval doleva a doprava, viděl jsem tam nějaké modrobílé záblesky, jako by tam přeskakovaly jiskřičky.. bože, on je snad na elektriku?? Nebylo jiného způsobu jak to zjistit, než ho zkusit polít vodou, jaké štěstí, že jsem předtím sebral tu igelitku z koše, jeden nikdy neví kdy se mu takové věci budou hodit.Došel jsem zpátky k jezeru a do igelitky nabral vodu, jenže vzhledem k tomu, že tak trochu tekla, jsem si musel zpátky ke kostelu pospíšit.Jen co jsem doběhl k lávce, tak jsem celý zbývající obsah igelitky vychrstnul na hlídajícího vlka.... škkkrrrr, prrrrrrd, booooooom, pšouk ozvalo se a místo vlka tu zbyl jen očazený kruh v trávě. raději jsem ani nepřemýšlel nad tím, kde se tady tohle robotické monstrum vzalo, důležité je, že cesta do kostela je volná!


Prošel jsem vstupní bránou a ocitl se ve čtvercové místnosti se třemi dveřmi na každé straně a po jejímž obvodu dokola chodily postavy v mnišských hábitech.Abych nebudil nechtěnou pozornost, počkal jsem až projdou okolo mne a přidal se k nim, celé kolo jsem však nedokončil ale vydal jsem se do dveří vpravo.Dostal jsem se do malé místnosti, kde byla velká knihovna a mnich sedící za stolem, který zapisoval něco do velké knihy.Jen co mne zaregistroval, nejistě zaartikuloval "éh, špiritus sanktum bratře! Škyt, bez další kapky vína své škyt, tedy dílo nedokončím! Jdi a přines mi nějaké..." poté se vrátil ke psaní a mne nezbylo nic jiného, než se mu pokusit vyhovět.Vyšel jsem ven a tentokráte jsem se vydal do dveří naproti.Objevil jsem se v nějaké kapli s oltářem, na kterém byl položen svatý grál, jo,jo, ten se bude hodit na to víno, popadl jsem jej a vydal se zpět do vstupní haly.Zbývaly už jen poslední dveře k prozkoumání a ty mne zavedly do vinného sklepa.Nad sebou tu bylo naskládáno několik řad vinných sudů a aby se jeden dostal i k těm úplně nahoře, tak tu byl pro tento účel připraven žebřík.Z jednoho sudu jsem nalil do kalichu víno a vydal se zpátky za písařem. Pane jo, jakou on měl z plného poháru radost! Na jeden raz ho kopl do sebe, úlisně se na mne usmál, grgnul a padl hlavou na stůl. Když už byla taková příležitost, nedalo mi to a prošacoval jsem ho.Co jsem u něj v kapse našel mi opět nedávalo smysl, dyť to vypadá jako dálkač od televize, jen však s jedním tlačítkem.. k čemu to asi bude? Zkusmo jsem namířil na knihovnu a stisk tlačítko. Ono to zafungovalo! Ve spodní části knihovny se otevřela skrytá dvířka. Hrábl jsem dovnitř a vytáhl magnetickou kartu, tohle mi vážně hlava nebere, kde se tady berou takové věci.Třeba se bude hodit, strčil jsem ji do kapsy a prozkoumal zbytek místnosti. Nic dalšího zajímavého jsem nenašel a tak jsem opustil místnost.Ani nevím proč, ale mé další kroky vedly opět do vinného sklepa.


Stál jsem tam v tichu a tmě, jen tak mimochodem si v kapse pohrával s dálkovým ovladačem a mačkal na něm  tlačítko.Najednou se víko jednoho sudu neslyšně odsunulo a odhalilo mi osvětlený tunel skrývající se za ním.Na nic dalšího jsem nečekal a vlezl do chřtánu tunelu, kterým jsem se dostal do laboratoře né nepodobné té, kterou jsem předtím objevil v budoucnosti. Odlišností však byl velký skleněný válec, ve kterém byla zavřená na první pohled slibně vyhlížející ženština, takový ten typ "miss village". Vypadala však docela mrtvě, ale po chvíli jsem si všiml malé oválné kapsle s rajským plynem, která byla připojena k podstavě válce, takže asi nebude mrtvá, jen uspaná!Jak už mám ve zvyku všechno brát, tak jsem sebral i kapsli.

Protože mi bylo líto jí tu nechat jen tak zavřenou, začal jsem hledat způsob jak ji dostat ven, abych si ji také mohl vzít sebou.Uprostřed místnosti levitovala ve vzduchu počítačová konzole, kterou jsem prozkoumal a našel otvor, do kterého přesně pasovala karta! Zasunul jsem ji do počítače, ozvaly se podivné zvuky a skleněný válec se otevřel a z něj, jakoby nic, vystoupila zde uvězněná miss. "Děkuji ti cizinče za záchranu, jsem Lana, dcera Torinova.." pravila, já ji na oplátku ukázal medailón a pravil, že jsem přítel, vyslaný jejím  otcem. Lana si jej pořádně prohlédla a uvěřila mi, že jsem ji opravdu přišel zachránit. "Nyní rychle, musíme je zastavit!" s těmito slovy se vrhla k počítači a nadsvětelnou rychlostí začala bušit do klávesnice.Když dopsala, otočila se na mne a se slovy rychle pryč stiskla medailón.


Opět jsem to nechápal, ale oba jsme se objevili v příjmací hale hradu, kde netrpělivě chodil Lanin otec.Jejich shledání bylo velice dojemné, až mi slza ukápla.Když mi oba později děkovali za záchranu, já jsem dojetím ze sebe nevypravil nic kloudného, pak se ale oba otočili a zeptali se mne, kdo že to vlastně jsem? "Ze kdy spíše jsem by bylo přesnější.." a odvykládal jsem jim svůj příběh.Oba si poté vyměnili pohledy a Torin řekl "asi ti dlužíme vysvětlení,mladíku. Následuj nás...".


Došli jsme do další místnosti, ve které byly dva teleporty a doprdele! Dvě mrtvoly tu ležely! Samozřejmě si všimli mého zděšení a vysvětlili mi, že se jedná o původní obyvatele hradu, jejíchž podobu si vypůjčili aby zde mohli zabránit spiknutí croughónů, mimozemské rasy, která usiluje o zničení země. Nejsou mrtví, ale pouze v hibernaci, uklidnili mne a odvyprávěli mi celý jejich příběh.Po dlouhé,dlouhé době později už mi bylo skoro vše jasné a tak jsem jim bláhově kývnul na to, že s Lanou odcestuji do budoucnosti, kde nějaký jejich planetární sněm rozhodne co se mnou dále. Abych v budoucnu nepůsobil nepatřičně, sundal jsem smradlavý hábit a místo něj vyfasoval upnutý obleček.Pak jsem se společně s Lanou nechal přenést do budoucnosti.

Žádné komentáře:

Okomentovat