V tomto patře se nám zjevili noví nepřátelé, jakési obludné přerostlé kobry, které zde s nenávistným syčením poletovaly.Zdolat je nebylo těžké, jen jsme si museli dávat pozor na jejich jedovaté kousnutí.
Pomalu jsme prozkoumávali místní chodby, když tu jsme se dostali ke dveřím které nás zavedly do velikého sálu. Jen co jsme tam vlezli, uvědomili jsme si, že toto je náš konec! Z každého temného koutu se vyvalili beholdeří, bylo jich jářku pět či šest! Tohle jsme nemohli ustát... avšak náhoda tomu chtěla že se stala taková věc... teprve až když byl první ohava na dosah, tak si ho všiml náš mág, jak se leknul, tak heknul a místo nadávky ze sebe vysmolil kouzlo zvané ohnivá koule, která zasáhla na nás řítícího se beholdera. Světe div se, normálně na magii imunní beholder se nafoukl a s hlasitým prdnutím prasknul a zanechal po sobě jen jedovatě zelený oblak! Tady něco nehraje řekli jsme si a pomocí ohnivých koulí jsme lehce udolali zbývající ohavy a jali se bádat nad tím, co to má znamenat.. mág se zahloubal do svých plesnivých knih a našel to! Jednalo se o docela neškodné příšerky - takzvané plynné spóry, které se maskujou za mocné beholdery aby tak oklamaly své nepřátele. No tentokráte jsme vážně měli štěstí, být to opravdoví beholdeři, asi by jsme už klepali na nebeskou bránu...
Celé patro bylo opravdu rozlehlé s pár tajnými místnostmi a dveřmi, ke kterým neexistoval klíč. Také jsme narazili na podivná mluvící ústa, která nám dávala podivné hádanky a přislíbila, že po správném zodpovězení všech šesti hádanek nás pustí dále. No nebylo to až tak jednoduché, ale povedlo se nám překonat i tuto překážku a po zodpovězení poslední hádanky se nám otevřeli dveře vedoucí do dalšího patra. Jen co jsme prošli dále, zjevil se nám náš "hostitel" Dran! Pěkně nás pozdravil, hezky se usmíval, ale po chvíli se dostal do ráže. Vynadal nám za všechny ty mrtvoly, kterýma jsme mu zaprasili jeho chrám, obvinil nás z toho že mu chceme překazit nějaký rituál a za hurónského chechotu nám prozradil, že není cesty zpět, že tu zůstaneme zavřeni navždy. Jak řekl tak udělal, dveře za námi se neprodyšně zavřely a nebylo cesty zpět.
Šli jsme tedy za svým osudem dále a po splnění jednoduché hádanky jsme se dostali k teleportu, který nás poslal kdoví kam...Před námi se do dálky táhla dlouhá chodba s dveřmi po stranách. Dali jsme se do zkoumání kde co a jak a hle ho! V jedné místnosti byl schován beholder a jen co nás zmerčil už se k nám hnal. Cha chá, to už známe a tak mu mág v ústrety poslal ohnivý pozdrav. ALE CO TO?? Nejenže mu to nic neudělalo (spíše ho to asi jen nasralo) a jen co se k nám přihnal, tak na nás začal mluvit něco v tom smyslu, že nejsme přívrženci Darkmoonu a tedy že nás s lítosti nemůže pustit dále..? Tak to čekej!
Jak jinak to mohlo dopadnout! Z té díry ho vytáhnul, ale opět se místo díku dočkal "odměny", beholder se jen oblizoval jak tak na nás koukal a jako že vypadáme jako chutná svačinka.. naštěstí to pro nás dopadlo dobře a poslali jsme ho zpátky do pekla kam patří. Při zkoumání té díry, kde předtím trčel, jsme přišli na to, že se jedná o jakýsi výtah do dalšího patra, hned jsme ho tedy využili a dostali se zase dále.
Podivné na tomto patře bylo to, že kromě smradu jak v opičárně zde bylo mnoho ožraných lidských kostí a plno různých věcí a vybavení po padlých hrdinech. Při zkoumání toho všeho bordelu jsme narazili na zvláštní zbraň. Bylo to podivné kladivo z jasně zeleného krystalu, no Wolfovi se tak líbilo že si ho vzal do baťůžku sebou, že i když ho prej třeba nepoužije, tak že ho pak jako určitě dobře prodá... Cesta dále vedla jen přes jedny dveře a tak jsme je s chutí otevřeli a tam, no tam sakra čekal další nenažraný beholder!!! A pak ještě jeden a druhej ...!! To snad bylo jejich hnízdo či co!... Samozřejmě to skončilo tím, že se z beholdera stává ohrožený druh a jejich populace díky nám opět o něco klesla. Nic dalšího zajímavého zde nebylo tak jsme se vrátli o patro níže, kde na nás stále čekaly neprozkoumané zákoutí...
Žádné komentáře:
Okomentovat