EoB II: Velké finále

Plní očekávání jsme vystoupali do dalšího patra, kde jsme ... zase skončili.. došli jsme do větší haly, kde se na nás ze zdi šklebily jakésik hlavy ošklivého Yody.. a to bylo prosím vše, cesta dále nevedla.

Při obhlížení stěn jsme narazili na cedulku, na které stálo "že ne vše je takové, jak se to jeví", hmmm? Po chvíli však začal mág cosik huhňat a blik, jedna stěna zmizela! Nevěřícně jsme koukli na mága, který tu cedulku asi jako jediný pochopil a zakouzlil kouzlo zrušení magie. Chodbou jsme se dostali do části, kterou obývali zákeřní baziliškové. 

Nebylo zas až tak těžké je udolat, ale nebezpečné na nich je to, že jsou schopni změnit kohokoli v kámen! Sama na sobě to poznala Calandra neodolala baziliškově pohledu, čímž se z ní stala krásná kamenná socha. Bohužel úroveň našeho mága ještě nebyla na takové výši, aby mohl zakouzlit proměnu z kamene zpátky na tělo... Bylo nám líto ji tu jen tak nechat stát a tak jsme ji pekně rozsekali na více kousků, strčili do baťůžků a vydali se dále na průzkum.

Tohle patro nebylo až tak rozlehlé, takže jsme brzi zase skončili u zavřených dveřích, ke kterým nebyl zámek, jen poblíž se nacházel zvláštní ornament na zdi, ve kterém evidentně něco chybělo.Brzy jsme zjistili i co, jednalo se o krásné červené rubíny, které nebylo až tak lehké získat. Byli celkem tři různě roztroušené po úrovni, schované za různými teleporty, falešnými zdmi či dírami v zemi, které neustále měnily svou pozici.. Vše ale dobře dopadlo, našli jsme je všechny a vložili do onoho ornamentu a dveře se otevřely.

Pokračovali jsme v průzkumu nově přístupné části patra, překonávali pasti zde na nás připravené a nacházeli zvláštní štíty, které byly tak vyleštěné, až v sobě odráželi vše okolo a protože nám to přišlo zvláštní,  tak jsme je pro strýčka příhodu brali ssebou. Nic dalšího zvláštního jsme už nenašli a tak jsme se vydali schody do dalšího patra.

Kromě pár hádanek zde na nás nečekalo nic zvláštního, no i když, byl zde jeden teleport a u něj zase taa ukecaná pus, která nás nechtěla pustit dále, dokud neodložíme všechny magické předměty, když jsme to udělali, teleport nás  přesunul do dlouhé chodby, kde na nás vykouknul ošklivý bubák, zvaný "strážce". Byla to věc vážně ošklivá, takový nějaký mix krysy,netopýra a mravenečníka... no pání a jak moc byl vošklivej tak stejně hodně smrděl.. no rychle ho zabít a jít dále! 

Procházeli jsme další částí patra,sesbírali další štíty, našli zvláštní čepel nějakého meče. Při bloumáni patrem jsme došli k bludišti, které bylo obývané medůzami. Zde našli uplatnění i ty zvláštní štíty, které jsme posbírali. Rozvěsili jsme je po stěnách, když visel i poslední, objevil se, který se postupně odrazil od každého štítu a otevřel nám vchod do labyrintu. Zde už na nás čekaly natěšené medůzy, které byly nebezpečné hlavně tím, že dokázali svým dotekem paralyzovat své oběti, ale vzhledem k tomu že se jim to povedlo jen občas a mág i klerikové měli již nachystána kouzla na odstrnění paralýzi, nebyl to až takový problém..  horší to však pořád bylo s Casandrou, která pořád ještě jako kamenná přebývala v našem inventáři... chudák přijde o celé to zbývající divadlo..

Potíže však byly s duchy Dranem umučených tvorů, kteří toto bludiště také obývali. Každý boj s něma nás řádně vyčerpával, ale i přesto se nám povedlo bludištěm projít a smělě jsme mohli pokračovat kupředu.

Chodba nás zavedla do podivně velké haly. Zhruba v její půlce se kolem nás náhle objevily záhadné průhledné stěny a zjevil se znova i náš kamarád Drann. Inu, netvářil se zrovna moc nadšeně že nás zase vidí. Zle se na nás poulil oči a zahřímal "nečekal jsem, že se dostanete tak daleko a že zabijete toliko mých služebníků... ale stalo se! Toto je však naše poslední setkání!" Ohavně se zachechtal a pod náma se otevřelo propadlo...

Žuchli jsme ssebou na zem, jediná cesta na sever a tak jsme tedy šli. O něco později se začala země chvět a s hromovým dupotem se před námi zjevil obr, který byl tak velký, že zaplnil celou chodbu. Řádně jsme si v ten moment nadělali do kalhot, jelikož nám bylo hned jasné že toto nebude lehký soupeř. Každá rána od něj měla sílu Thorova kladiva, byl to oprvdu těžký boj a trvalo dlouho než jsme jej za vydatné pomoci kouzel udolali. Po dlouhém odpočinku jsme začali postupovat dále, kde jsme narazili na další obry! Drann měl pravdu, asi to opravdu bylo naše poslední setkání s ním.

Ale co, když už jsme došlil tak daleko, nedáme se jen tak lehce a budeme bojovat do posledního dechu! Jak jsme řekli, tak jsme udělali a s nevídanou silou a novou nadějí se vrhahli do dalších bojů! A že nám to sakra šlo, chodby se úspěšně plnily jejich krví! Probojovali jsme se tou změtí chodeb a slepých konců až k samotnému králi místních obrů.

Kupodivu se na nás nevrhnul ale smutně nám odvykládal příběh jeho rodu o tom jak uvěřili Dranovi a pomohli mu v boji s temnými elfy a on je za odměnu zavřel do těchto chodeb kde mají hlídat cestu, která vede k němu. "Avšak dost už toho všeho!" řekl, "..pustím vás dále, jste silní a snad se s ním už konečně někdo vypořádá!" s těmito slovy nám podal další část meče, prý nám to pomůže. Za jeho zády se nacházel portál, který nás dopravil zpět do chodeb Darkmoonu.

Vzhledem k tomu že jsme po cestě nalezli několik klíčů, ke kterým jsme však nenašli zámky, vedly naše kroky ke dveřím, které jsme předtím nebyli schopni otevřít. A hle, povedlo se, jeden z klíčů pasoval a my se dostali do místnosti ve které se skrýval zvláštní ornament na steně, připomínal meč a co do něj patří, bylo jasné hned.

  



Všchny části hezky do zdi zapadly, ozvaly se fanfáry, zeď se zalila krví drannových mrtvých sluhů, zjevil se mocný temný meč a my jsme mohli vstoupit do posledních pater, které vedly k Drannovým komnatám...

Zde to však byl řádný masakr! V cestě dále nám chtěli zbránit pekelní psi, elitní mágové, kteří nešli pro kouzlo daleko, či cthulhu potvory, které byli ukrutně odolné a měli vlastnost nás paralyzovat. Postup dále nám ještě zkomplikovaly těžké hádanky, takže jsme se opravdu nenudili. S trochou štěstí a jednoho mocného kouzla "clue book" se však podařilo překonat i tyto nástrahy.

  

 V těchto posledních třech patrech jsme cítili Dranovu přítomnost tak jako nikdy předtím a to nás hnalo dále a ono se to i povedlo! Stanuli jsme před schody, které vedly již jenom k Dranovi.

Dranna jsme vyrušili zrovna v době kdy páchal nějaký nechutný rituál, který měl definitivně skoncovat s celým Waterdeepem, ale naštěstí jsme však přišli ještě včas.

Dranna naše přítomnost nepřekvapila, asi celou tu dobu opravdu veděl o každém našem kroku.. Nyní tedy přišlo tak dlouho očekávané finále, poslední souboj je zde! Nebylo to vůbec jednoduché, vypadalo to, že na něj neplatí žádná kouzla, jen hrubá síla. On se však kouzly oháněl vellice rychle a hlavně přesně, decimoval nás jak malé děti! Díky bohu za to, že náš mág ovládal kouzla SAVE/LOAD - tím se nám podařilo dostat Dranna na kolena a když už jsme mu chtěli zasadit poslední ránu, stalo se něco neuvěřitelného! Drann se změnil v DRAKA! Došlo nám, že to nikdy nebyl člověk, ale drak, který se celou tu dobu za lidskou bytost jen vydával. A bylo to tu znova, další tuhý boj, SAVE/LOAD se kouzlilo o stošest! Jen díky tomu jsme to zvládli a draka pokořili!