Hráli jste : F19 STEALTH FIGHTER ?

 

Slunce stydlivě vykouklo nad horizont a paluba USS America se tiše pohupovala na vlnách.

Přes průzor jsem sledoval ten klid z kokpitu toho nejlepšího, co má naše armáda k dispozici – neviditelného stíhacího stroje F-19.

Píše se rok 1988 a já se chystám na svou první misi s tímto strojem, napětí by se dalo krájet, vibrace nastartovaných proudových motorů prostupují celým trupem stíhačky i mým tělem.

JE TO TADY, pomalu tahám plynovou od sebe až do maxima, uvolnit brzdu, nechat se zatlačit do sedačky, pocítit jemný propad když kola opustily palubu letadlové lodě a už je čas na to přitáhnout knipl k sobě, zatáhnout podvozek a vznést se do bezpečné letové hladiny.

Dnešní mise - zničit radar poblíž Tripolisu který se stará o pobřeží středozemního moře a slouží k navigování protileteckých raketových baterií , pokud se zadaří, po cestě zpět mne čeká sekundární úkol a to zničení palivových zásobníků, což by v případě úspěchu mělo omezit nepřátelské aktivity v dané oblasti.

Tak směle do toho, dosáhl jsem prvního waypointu a na druhém již čeká cíl ke zničení, zatím je všude klid, radarové paprsky nepřítele mne míjí a jsem stále neodhalen, jak vidím na ukazateli radarového odrazu, motory šumí a já se rychle přibližuji k svému cíli, již jej vidím na radaru - vzdálenost nějakých 60 km, chystám si Mavericka a čekám na přiblížení okolo 35 km, což je jeho dosah, klesám do nižší letové hladiny, okolo 2000 metrů.

Vzdálenost se mi snížila na 30 km, cíl zaměřen, otevírám břicho abych mohl odpálit střelu, mačkám spoušť, zavírám břicho a čekám na potvrzení zásahu,

Po další minutě, je mi jasné že má střela byla sestřelena, jdu na variantu B a přepínám na klouzavou bombu, což mimo jiné znamená snížít letovou hladinu někam ke 300 metrů výšky abych měl dobré zaměření , k cíli už to mám něco kolem 10ti kilometrů, pumovnice otevřena, prst na spoušti připraven.

Jenže díky tomu všemu je již nepřítel varován, můj radarový odraz je jasný jak polední slunce a HUD mi hlásí vzlet Migů z nedalekého letiště.

Vizuální kontakt s radarem navázán, cíl se mi dostal do zaměřovače, bomba vypuštěna, nízký přelet nad radarem a zadní kamera mi potvrzuje přímý zásah! Tam kde ještě před chvílí byl nepřátelský radar, jsou nyní jen hořící a doutnající trosky!

Plynovou páku dávám na max, prudce stoupám ale tu dostávám od počítače zvukové hlášení o zaměření a vypuštění střely z přilétnuvších migů, vypouštím návnadu, měním prudce směr letu a budu se snažit dostat jednoho z těch migů.

Střela mne naštěstí minula, přepínám na rakety vzduch-vzduch, sidewinder připraven, mig je nyní ode mne někde 10 kilometrů daleko a daří se mi se stočit k němu, sidewinder se zaměřuje,

otevírám pumovnici, střela na cestě a za pár sekund je vše jasné, přímý zásah, mig se mění v ohnivou kouli a v oblaku kouře padá z oblohy na zem.

Ten druhý bude asi zelenáč, zatím se nic moc k dané situaci nevyjádřil a drží si odstup, jenže já jsem při chuti, paliva stále dost , takže obrat a jdeme sundat druhýho, který je fakt nějaký divnější a dá se říci že mi do toho zaměřovače vlezl sám.

Pumovnice otevřena, sidewinder zaměřen, vypálen a je hotovo, rozprskl se ve vzduchu, zůstal jen oblak dýmu.

Tep se zpomaluje, autopilot naviguje na třetí waypoint, kde mne čeká sekundární úkol. Nepřátelské radary mne chtivě olizují, ale ne natolik dostatečně, aby mne mohly zaměřit.

K cíli mi zbývá pár minut letu, palivové zásobníky vidím na radaru, vzdálenost 70 kilometrů.

Někde u 40tého kilometru začínám sestup, klouzavá bomba připravena.

    20 kilometrů, sestup na hladinu 500 metrů.

    8 kilometrů, vizuální kontakt navázán, opět otevírám pumovnici

    3 kilometry cíl v zaměřovači, bomba vypuštěna

Zadní kamera potvrzuje že je cíl v plamenech, plyn naplno, stoupám, indikace zaměření začíná řvát, vypouštím světlice, na taktickém radaru vidím vícero střel které se blíží, prudký úhyb, čumák dolů, návnada vypuštěna, opět prudká změna směru, strmé stoupání, první raketa ztratila cíl, druhá se blíží, varování se může zbláznit, světlice vypuštěny, náraz, kurva, zásah,zásah, kontrola škod, kontrolka pumovnice zběsile bliká, je otevřena nejde zavřít, mechanika poškozena, navigace v prdeli, ztratil jsem avioniku, doprdele, s otevřeným břichem jsem snadnější cíl.

Do navigačního počítače zadávám poslední waypoint, kterým je USS America , nicméně autopilot nejede, ukazatel směru v hudu taky ne, na radaru vidím jedno SU24 které se blíží, inu tohle bude potřeba vyřešit, stále mám ještě dvě rakety vzduch - vzduch, stroj kromě navigace a pumovnice funguje jak má, takže se směle vrhnu do dogfightu.

Štěstěna stále při mě a i tento souboj jsem vyhrál, vzhledem k zásobě paliva je potřeba se urychleně vrátit domů, snižuji výkon motorů ať to tak nežere , dělám pár kruhů ať se zorientuji na mapě dle okolí, nacházím zhruba správný směr, vzdálenost k waypointu na navigačním displeji se začíná zkracovat a tak vím že letím správně.

Zhruba po 8mi minutách letu vidím letadlovou loď na kameře, začínám klesat, snižuji rychlost, stáčím se po směru plutí lodi, podvozek vytáhnut, stroj se začíná podivně třást, snažím se srovnat výšku tak abych dosedl na palubu, už je to kousek, snižuji výkon motorů, slyším náraz a pískot kol o palubu, sakra, stále mám vysokou rychlost, v panice přidávám na tahu motorů a ukončuji přistávací manévr, stoupám, vzdaluji se na 10 kilometrů od lodi, otáčím se a zkusím další přistání, no znovu a lépe, nyní nezapomenu na klapky a brzdu..

Srovnávám se se směrem plavby lodi, klesám, klesám , klapky, podvozek , výkon motorů na minimum , kontakt s palubou, brzda, snižuji tah na nulu, letadlo se zastavilo někde v půli ranveje na lodi!

UFF mám to za sebou, adrenalin pomalu začíná opadat, jsem zpocený snad i na prdeli, ale zvládl jsem to!

Na další misi už nemám nervy, vstávám a jdu si raději udělat kafe!

Ze svých mladých let si tuto hru samozřejmě pamatuji, byl to takový, dá se říci evergreen, který se ve škole předával mezi kamarády a byl tak nějak všelijak nainstalován na každém PC společně s commanderem Keenem, civilizaci jedničkou či sim city. Faktem však je, že jsem se mnohdy nedostal ani do bitevní vřavy, jelikož copy protection je založena na bázi identifikace letadel dle manuálu, což si myslím, že jsem ve svých mladých vlčích letech nepochopil a tak jsem asi lítal jen tréninkové mise …. (Pokud jsem tedy náhodou nevybral správný obrázek letadla).

Apropo, když už jsme u manuálu a těch věcí okolo, já mám tedy kompilaci HEAD to HEAD , která obsahuje jak F19 stealth tak i MIG29 super Fulcrum a obsahově to je moc pěkná krabice, viz chlubící fotky níže.

Vzhledem k tomu, ze hra je z roku 88, je vizuál takový jako je, nicméně, atmosféra ta tam určitě je, dobře se to hraje, ovládání působí na první dobrou komplikovaně, ale dá se to v pohodě zapamatovat.

Bojovat můžeme na čtyřech bojištích a to jest Libye, Perský záliv, střední Evropa a severní evropský výběžek, čímž je tedy zajištěna variabilita prostředí. Mise se snaží býti taktéž nápadité, můžeme fotit nepřátelské pozice, ničit radary a protiletecké baterie, provádět bombardování pozic nepřítele.. no je toho hodně, ale jasný, je to pořád to stejný, doleť, znič, vrať se zpátky .. .ale to je život, ne?

Já jsem velice spokojen a rád za tento krabicový úlovek a hlavně to, že jsem si to konečně pořádně zahrál tak, jak to Sid kdysi vymyslel!

Veselé na této hře taktéž je, že zde ovládáme fiktivní letoun F19, resp. v roce 88 se vědělo o tom, že americká armáda buduje "neviditelné" stíhače/bombardéry , ale jak bude vypadat, co bude umět, to bylo vše tajné - nicméně Microprose v čele se Sidem Meierem, vytvořili tuto hru na bázi tehdejší šuškandy, která říkala i to, že se jedná o stroj s označením F19 stealth fighter. Ve skutečnosti se však jednalo o  stroj F-117 Nighthawk, který byl v utajení provozován již od roku 1983! 

Když toto vyšlo v roce 1990 najevo, co udělal Microprose? No přeci na stejném základě (byť modifikovaném a graficky vylepšeném) představil hru F-117A Nighthawk STEALTH Fighter 2.0 - podoba obou her je zde zřejmá, stačí se podívat na obrázky z F19 a F117 :)

Poznámka na konec - jak lze vidět, obrázky pocházejí z jiné mise, důvod je jednoduchý, v době kdy jsem prožíval příběh výše, tak mne nenapadlo, že to bude takový drama a já o tom napíšu pár slov :) nicméně i ta další byla ukrutná a měla taktéž divoký průběh, jak lze vidět na poškození stíhačky...