Cesta náhle končila hradbou stromů, které odolávaly naším zbraním a nedalo se jimi prosekat.Jiné cesty nebylo, a tak jsme se po kolenou začali proplétali dále a dále do bludiště mezi kořeny, snad se nám to podaří nějak obejít.
Při tom bloudění jsme narazili na mýtinu, kde byla pohozená louč. Vypadala docela obyčejně, až na to, že stále hořela. Když ji mág blíže prozkoumal, zjistil že se jedná o magický artefakt a nebylo by od věci jej vyzkoušet na ty zvláštní stromy, které blokují cestu dále do lesa.S trochou štěstí jsme se bez většího bloudění vrátili zpátky na cestu, která nás sem dovedla.A opravdu, trik s pochodní fungoval, stromy shořely na prach a cesta dále byla volná.Stezka nás vedla dále do lesa, kde jsme narazili na Delmaira, elfa dobrodruha, hledajícího bájný meč, který je schopen jediným dotykem poslat nemrtvé zpátky do horoucích pekel, neváhali jsme a přijali jej mezi sebe.
Postupovali jsme dále lesem, pálili stromy jenž nám bránili v cestě, sváděli boje se skupinami minotaurů a v jedné části lesa na nás odnikud vylezla věc, která vypadala jako zubatý hamburger, bez váhání pohryzala našeho elfího přítele a pak se poťouchle zmizela.
Zvláštností okamžiku bylo, že se Delmair v ten moment proměnil v řádně urostlého bílého tygra a byl připraven vše okolo roztrhat na kusy. Dalším zjištěním bylo to, že hamburger nezmizel, ale jen se udělal neviditelným a hryže do nás dále, ale když už jsme ho takto prokoukli, nebyl problém jej udolat.
Postupovali jsme lesem, pobili snad celou jednu generaci minotaurů, ale po Myth Drannoru ani stopa... až v jedné části lesa jsme opět narazili na bludiště z kořenů, nebylo zbytí jediná cesta vede právě tudy.
Trvalo to celou věčnost, ale bohové nám byli nakloněni a s jejich pomocí nám povedlo dostat se ven. Nacházeli jsme se na planině zalité sluncem, ideální místo k odpočinku, vše se najednou jevilo býti krásné, klidné a i ti ptáci se najednou probudili k životu a vesele vřeštěli. Mech zval nás k usednutí a odpočinku. Ano, přesně toto teď potřebujeme, zvolnit, obvázat rány, nasát manu ... ukolébáni klidem okolo ulehli jsme k odpočinku.
Zjevil se nám duch lesa, díval se na nás zle, "proč jej rušíme a ničíme jeho les?", výčitka se nesla vzduchem." Nepřišli jsme sem dělat problémy, hledáme vstup do města Myth Drannor.. " ujal se slova Wolf. "Ó ano, to zatracené město, proč jej hledáte?", " Acwellan, to je ten důvod, přinášíme zkázu tomuto posluhovači ďábla!" pokračoval Wolf. Duch nás mlčky pozoroval, přemýšlel, "dobrá, věřím vám, ale musíte mi dát odpověď na mou otázku..." Inu, protože jsme odpověď neznali, nezbylo nic jiného než využít speciální kouzlo "CLUE BOOK", které nám zjevilo správnou odpověď.. Duch spokojeně pokýval hlavou, hustý les za jeho zády se rozestoupil a nám se zjevil pohled na ruiny kdysi mocného města. "Nechť vás síla provází... " pronesl ještě duch a zmizel..
Procitnutí, byl to sen? Zmateně se díváme jeden na druhého, není možné aby jsme všichni měli ten stejný sen. Ne, opravdu se to stalo, tam kde předtím byla nepropustná hradba stromů, tak nyní se nám naskytl pohled na to, co zbylo z Myth Drannoru, pomalu jsme se vydali na cestu...
Žádné komentáře:
Okomentovat