Tak tedy...

... před nějakými devíti měsíci jsem slíbil, že budu psát, až se mi bude z klávesnice kouřit a rovnou přiznávám, že se tak nestalo. Důvod? Neměl jsem absolutně náladu...

Dovolte mi tedy, abych se Vám představil. Neočekávejte žádnou ucelenou charakteristiku mého já, spíš náhodně vhozené poznámky, ve kterých se vidím.

Jmenuju se Jakub Večeřa, ale dávám přednost nicku Kainwhisper, zkráceně Kain.

Mám-li se otevřeně přiznat (což většinou dobrovolně nedělám), nejsem příliš ambiciózní, ale taky nepatřím k těm, co tak říkajíc plují s proudem. Vždycky jsem si šel svou cestou, hlídal si záda a žil si podle svých představ o cti.

Viděl jsem sám v sobě potulného rytíře... ale dáma v nesnázích mi vrazila dýku do zad, můj meč se na dračích šupinách zlomil a ze Svatého grálu se stalo dno lahve od vína (nebo od ginu s tonicem).

Líbí se mi uvádět lidi v omyl. A pořád si nikoho (až na pár vyvolených) nepřipouštím k tělu. Pro jejich ochranu stejně jako pro mou.

Spím sám, jím všechno, co mi škodí... A občas piju víc, než je zdrávo, a většinou je mi to fuk. Na chlastu si cením, že otupuje. Mám na co zapomínat.

Na holky nemám štěstí, ale jsem první, kdo přizná, že chyba je na mé straně. Navzdory tomu, co jsem prožil, zůstávám romantikem, z čehož pramení většina mých problémů.

Moji nejbližší přátelé jsou má sestřička Agnes a moje druhé já Infinitus. V mnoha směrech stejně ztracené existence jako já, ale právě proto je mám tak rád... Protože my příšery držímě pohromadě.

Shrnutí? Jsem arogantní narcista, kterej sám sebe nenávidí (Vidíte tu rozporuplnost? Další můj charakteristický rys.) a kterej se natolik děsí intimností, že podvědomě sabotuje každej svůj vztah, až po něm zbyde jen černá díra plná zoufalství a osamělosti... Jsem Kain. Těší mě.